3.11.7
Výzvy v oblasti managementu mateřských škol – komentář k závěrům Výroční zprávy ČŠI za rok 2024
Mgr. Lenka Polášková
Česká školní inspekce již několik let věnuje systematicky pozornost oblasti managementu a řízení škol. Tuto oblast nalezneme v rozsáhle zpracované Výroční zprávě za rok 2024. V dlouhodobém výhledu lze očekávat, že rovina profesních kompetencí pedagogických pracovníků ve vedoucích funkcích bude nabývat stále většího významu. Otázkou však zůstává, zda je systémově tato otázka dostatečně řešena. Zejména oblast řízení předškolních zařízení a problematika řízení lidských zdrojů je pro mnohé stále výzvou.
Nutným předpokladem kvalitního pedagogického vedení školy je vlastní profesní rozvoj členů vedení školy. Ředitel by měl systematicky vyhodnocovat stav ve všech důležitých oblastech pedagogických procesů (vzdělávání), ale i v oblasti řízení školy a úrovně tzv. profesních kompetencí pedagogických pracovníků na úrovni měkkých dovedností. Vedení školy provádí systematické hodnocení práce pedagogů a mělo by poskytovat pravidelně užitečnou zpětnou vazbu k práci pedagogického týmu. Na základě hodnocení je nutná kooperace vedení školy s pedagogy v oblastech jejich dalšího profesního rozvoje. Ředitel školy je osobností, která by měla úspěšně motivovat pedagogy k sebehodnocení a ke vzájemnému poskytování užitečné zpětné vazby. Aktivně a účinně podněcovat profesní rozvoj pedagogů efektivními formami a vytvářet podmínky pro jejich úspěšnou realizaci.
Aktivní přístup ředitelů v rámci řízení pedagogických procesů je pro kvalitní vzdělávání zásadní. Česká školní inspekce uvádí, že pouze v desetině mateřských škol vedení školy aktivně řídí, pravidelně monitoruje a vyhodnocuje práci školy a přijímá účinná opatření na výborné úrovni, naopak úroveň vyžadující zlepšení byla zaznamenána v 40 % škol. V 5 % škol ředitelé nemonitorovali systematicky úroveň vzdělávání a v 7 % nemonitorovali ani práci pedagogů. Z výše uvedeného vyplývá, že čtvrtina ředitelů se nezabývá uvedenou oblastí dostatečně. Tato situace byla jako negativní označena již v minulosti, kdy inspekce doporučila školám věnovat se výrazněji oblasti monitorování kvality práce jednotlivých pedagogů. Poměrně velké rozdíly byly zaznamenány mezi školami samostatnými a sloučenými v oblasti monitorování obsahu a úrovně vzdělávání a kvality práce pedagogů řediteli či užším vedením školy.
Pokud ředitelé kvalitu práce pedagogů monitorují, nástroji pro tuto činnost jsou nejčastěji hospitační činnost, průběžné vstupy do tříd a diskuse v rámci pedagogického sboru.
Alarmující zjištění byla zaznamenána rovněž v oblasti personálního zajištění řízení pedagogického procesu, v oblasti cílené péče o naplnění relevantních potřeb každého pedagoga a jeho profesní rozvoj.
Nejčastější formou (86 %) byla účast na vzdělávacích akcích dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků (dále také "DVPP"), které prohlubovaly odbornou kvalifikaci, 60 % ředitelů se účastnilo také akcí mimo DVPP (konference, semináře s pedagogickou tematikou). Na druhé straně ve 2 % škol se ředitelé žádné formy dalšího vzdělávání nezúčastnili. Jakkoli to představuje meziroční zlepšení o 2 procentní body, nadále inspekce hodnotí stav jako neuspokojivý.
Vedení školy by mělo mít plán vlastního manažerského a pedagogického rozvoje, který je možné realizovat dlouhodobě a který má primárně efektivní dopad na kvalitu řízení školy. Jeho součástí by taktéž měly být aktivity spojené s výměnou zkušeností na jiných školách podobného typu. Právě rovinu plánu vlastního manažerského a pedagogického rozvoje vnímám jako zcela zásadní pro komplexní rozvoj školy. Přičemž osobně v praxi řízení škol vnímám v rovině managementu znalostí značný deficit. Zamýšlím se nad rovinou strategického manažerského řízení, vizí a konceptem, který zahrnuje systematický rozvoj školy, cíle a využije všech možností, které manažerské a strategické řízení přináší. Co tím myslím? Současný systém managementu znalostí přináší mnoho možností, jak rozvíjet vizi školy, podporu jejího dobrého jména, spolupráci i komunikaci, ale v mých očích vedení škol dostatečně tohoto potenciálu nevyužívá. Rovina profesních kompetencí přípravy budoucích učitelů je zaměřena převážně na oblast pedagogického procesu, didaktiky, metodiky a psychologických aspektů. Tyto oblasti jsou samozřejmě velmi důležité. V tomto není mým záměrem jakkoli oponovat. Ale ani u škol nelze opomenout nutnost rozvoje profesních kompetencí vedení v oblasti managementu znalostí. Důraz pak kladu v tomto případě na profesní kompetence vedoucích pracovníků. Značný deficit tvoří rovina budování leadershipu.
Bohužel nezřídka kdy je hospitační činnost vnímána nikoliv jako jeden z nástrojů podpory rozvoje konkrétního pedagogického pracovníka, ale jednoduše jako "kontrola". Ve filozofii "najít" a "zkritizovat". Toto samozřejmě není vhodná cesta.
Efektivita leadera v jakémkoliv segmentu se projeví na úrovni celkového výkonu skupiny. V našem případě ve výkonu pedagogického týmu. Dále vnímáním leadera ze strany skupiny, jeho zástupcem, jeho nadřízeným a samozřejmě také externím zdrojem.
V systému školství lze považovat za externí zdroj zástupce zřizovatele, kontrolní orgány, ale také zákonné zástupce dětí.
Elementární dovednosti,…
