Výběr z Výroční zprávy České školní inspekce - základní vzdělávání

1.99

Výběr z Výroční zprávy České školní inspekce – základní vzdělávání

Mgr. Lenka Polášková

Základní vzdělávání se ve školním roce 2023/2024 uskutečňovalo podle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání s úpravou ve vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace. Úprava konkretizuje způsoby výuky českého jazyka jako druhého jazyka. V uvedeném školním roce některé školy pokračovaly v úpravě svých školních vzdělávacích programů ve vzdělávací oblasti Informatika a rozvoj digitálních kompetencí, neboť zahájení vzdělávání v této oblasti je od 1. 9. 2024 již povinné i na druhém stupni základních škol. Stejně jako v předchozích letech hodnotila ČŠI ve školním roce 2023/2024 podmínky, průběh a výsledky vzdělávání podle kriteriálního rámce zveřejněného na webových stránkách ČŠI.

Při inspekční činnosti v základních školách se ČŠI ve školním roce 2023/2024 zaměřila na hodnocení podpory rozvoje a dosažené úrovně v digitálních kompetencích a informatickém myšlení, na vnější faktory související s výsledky vzdělávání v základních školách či využívání školního vzdělávacího programu.

 NahoruMezníky inspekční činnosti v ZŠ

Hlavní mezníky inspekční činnosti v základních školách:

• Téměř u všech sledovaných forem rizikového chování zaznamenaly školy nárůst jeho výskytu, záškoláctví.

• Přibývá rovněž případů kyberšikany, násilí a krádeží.

• Školní připravenost dětí je velmi rozdílná. Značná část učitelů ovšem připouští, že odlišná úroveň připravenosti dětí způsobuje výrazné problémy ve výuce, což podtrhuje potřebu efektivní součinnosti s mateřskými školami a se sdílením pedagogických zkušeností učitelů předškolního a prvostupňového základního vzdělávání.

• Pokračuje trend mírného poklesu podílu kvalifikovaných učitelů i aprobovanosti výuky.

 NahoruPodmínky základního vzdělávání

Ve školním roce 2023/2024 se k 30. 9. 2023 vzdělávalo v základních školách 1 000 346 žáků, tj. o 7 432 žáků méně než k témuž datu v předcházejícím školním roce. Druhým rokem pokračoval trend zvyšujícího se počtu žáků na prvním stupni základních škol, což se v meziročním srovnání promítlo do mírného navýšení počtu tříd. Významnou skupinu žáků v systému základních škol dlouhodobě představují žáci se speciálními vzdělávacími potřebami.

Nadále přetrvává negativní zjištění, že se ve vzdělávacím systému ČR nedaří uspokojivě identifikovat žáky nadané, resp. mimořádně nadané. Další významnou skupinu v základních školách tvoří žáci cizinci, jejichž mateřský jazyk se liší od úředního či vyučovacího jazyka cílové země.

Školní inspektoři společně s kontrolními pracovníky nezaznamenali během inspekčních činností závažnější nedostatky v prostorových a materiálních podmínkách škol ani v oblasti jejich bezpečnosti. Rezervy však školy mají v zajištění kvalitních prostor tělocvičen, hřišť a užívaných sportovišť.

Ředitelé škol a učitelé shodně uvádějí, že disponují dostatečným množstvím vyučovacích pomůcek, převládán spokojenost s pracovním zázemím (sborovny, kabinety), ve škole převažuje celková spokojenost s materiálně‑technickým vybavením a přehledností prostor školy. Shoda panovala i při vyhodnocení dostatku příležitostí pro vzájemnou spolupráci učitelů a zákonných zástupců.

 NahoruPrůběh základního vzdělávání

Znaky související s kvalitní výukou jsou v nejvyšší míře zaznamenávány v 1.–3. ročníku, se zvyšujícím se věkem žáků jejich výskyt postupně mírně klesá. Stejně jako ve dvou předchozích školních rocích prvky dokládající uplatnění výchovně‑vzdělávacích strategií, které podporují učení žáků, byly zaznamenány v méně než polovině hospitovaných hodin. U nejmladší věkové kategorie žáků (1.–3. ročník) byly takové postupy zaznamenány ve zhruba 48 % hodin, u nejstarších žáků jen ve 41 % hodin. Navzdory všeobecnému důrazu na kompetenční učení a rozvoj funkčních gramotností převládá v praxi spíše tradiční model vzdělávání s dominantní rolí učitele coby garanta učení. Stanovení vzdělávacího cíle ve vztahu k potřebám žáků napříč vymezenými kategoriemi kolísá, nejvíce byly potřeby žáků zohledněny ve výuce českého jazyka na prvním stupni, nejméně naopak ve výuce stejného předmětu na druhém stupni.

K nejvíce využívaným formám výuky stále patřila frontální výuka kombinovaná se samostatnou prací žáků a dominantní frontální organizace výuky. Pestrá hodina nebo hodina postavená na práci ve dvojici nebo skupinové práci byla nejčastěji realizována ve čtvrtém a pátém ročníku, nejnižší podíl neúčelných organizačních forem byl zaznamenán v prvních třech ročnících. Nejvyšší podíl neúčelné frontální výuky byl zaznamenán v osmém a devátém ročníku (8 %). Podíl hodin, v nichž byl některý žák nebo více žáků pasivní po většinu hodiny, dosahoval přibližně 16 % při frontální hodině, až 60 % při neúčelné frontální formě výuky, avšak pouze přibližně 3 % při hodině postavené na individuální, párové nebo skupinové práci.

Ačkoli byla převažující frontální výuka realizována ve více než 70 % hospitovaných hodin, jako rozhodně účelná byla hodnocena pouze ve 46 % případů. Procesy, které zásadně determinují přínos a dopad vzdělávání, souvisejí se získáváním informací o vzdělávacím pokroku každého žáka a pedagogickými dovednostmi zohlednit individuální žákovské potřeby při plánování a přípravě výuky. Nedostatečné zohledňování individuálních vzdělávacích předpokladů žáků nejenže nerozvíjí dostatečně jejich vzdělávací potenciál, ale může dokonce zvyšovat riziko školního neúspěchu.

 NahoruKlíčové kompetence a funkční gramotnost

Klíčové kompetence a funkční gramotnost:

• Školy si ve svém ŠVP stanovují výchovné a vzdělávací strategie k jeho naplňování, jejichž součástí je i podpora rozvoje klíčových kompetencí a funkčních gramotností. Tyto strategie jsou však účelným způsobem zapracovány pouze do zhruba 70 % ŠVP.

• Naplňování vzdělávacích strategií v oblasti klíčových kompetencí v průběhu standardní výuky je však věnována menší pozornost.

• Více než 80 % škol realizuje aktivity, které napomáhají rozvoji kompetencí žáků a vytváření jejich postojů (např. kroužky, samospráva, výlety apod.) v době mimo výuku.

• Součinnost základní školy a mateřské školy je pro bezproblémový přechod dětí k základnímu vzdělávání žádoucí. Téměř polovina (46 %) hodnocených základních škol vedle činnosti základní školy vykonávala i činnost mateřské školy a na úzké spolupráci se obě části podílejí z podstaty spojeného subjektu společně. Sloučené školy oproti samostatným subjektům častěji spolupracují na realizaci společných aktivit a organizaci zápisu dětí do základní školy. Negativním zjištěním jsou 3 % základních škol nespolupracujících s žádnou mateřskou školou.

 NahoruSpeciální vzdělávací potřeby

Průběh vzdělávání a problematika speciálních vzdělávacích potřeb:

• Z hlediska střednědobého vývoje klesá podíl škol, ve kterých bylo zaznamenáno porušení právního předpisu v oblasti inkluzivního vzdělávání žáků.

• Obdobně jako v předchozích letech se školám stále nedaří v dostatečné míře identifikovat nadané a mimořádně nadané žáky, o čemž svědčí nízký počet těchto žáků, které školy evidují.

• Školy mají ve svých ŠVP formálně zpracovaný systém péče o žáky nadané a mimořádně nadané, jen zřídka je však systematicky aplikován a vyhodnocován.

• Opakovaně se ukazuje, že míra individualizace a diferenciace vzdělávání je v hospitovaných hodinách velice nízká.

• V hospitovaných hodinách byla nejčastěji zaznamenána podpora žáků asistentem pedagoga (41 %), v menší míře úprava organizace, obsahu, hodnocení, forem a metod vzdělávání (téměř 32 %) či vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu (14 %). Čtvrtina hospitované výuky měla charakter, který nevyžadoval užití podpůrných opatření. V desetině sledované výuky však učitelé podpůrná opatření nevyužili, a to i přes to, že v dané situaci bylo jejich užití potřebné.

• Školy hodnotí spolupráci se školskými poradenskými zařízeními jako méně funkční, jsou pak nejčastější příčinou dlouhé čekací lhůty pro vyšetření žáků, méně časté návštěvy poradenských pracovníků ve školách a také absence sdílení praktických ukázek příkladů dobré praxe v oblasti práce s žáky se SVP.

 NahoruPrůběh vzdělávání a individuální forma

V posledních letech se počet individuálně vzdělávaných žáků zvyšuje. Důvody pro individuální formy vzdělávání žáků:

• Záměr předávat individuálním vzděláváním dítěti hodnoty, které nejsou ve škole rozvíjeny 60,2 %.

• Nespokojenost s podobou vzdělávání ve škole, preference jiných forem a metod vzdělávání, než…