Zdravotní pojištění

Zdravotní pojištění

Ing. Antonín Daněk, Jaroslava Pfeilerová

 NahoruPojem

Odvod pojistného na veřejné zdravotní pojištění upravuje zákon č. 592/1992 Sb. Plátcem zdravotního pojištění je individuální plátce – pojištěnec (osoba samostatně výdělečně činná a osoba bez zdanitelných příjmů, dále hromadný plátce – zaměstnavatel a stát. Pojištěnec může být jako OSVČ činný v paušálním režimu. V rámci redistribučního procesu jsou určeny odvody zdravotního pojištění na financování zdravotní péče (hrazených služeb) pojištěnců poskytnuté na území České republiky a dle situace i v cizině.

 NahoruIndividuální plátce – pojištěnec

Do okruhu pojištěnců řadíme:

a) Zaměstnance – pro účely zdravotního pojištění se za zaměstnance považují také pojištěnci s příjmy ze závislé činnosti zdaňovanými podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP), přestože nejsou zaměstnanci podle zákoníku práce:

• společníci a jednatelé společností s ručením omezeným,

• předsedové představenstva, členové představenstva a dozorčí rady u akciových společností,

• komanditisté komanditních společností,

• likvidátoři, pokud mají příjem za práci likvidátora,

• prokuristé, pokud vykonávají činnost na základě pracovněprávního vztahu a další.

Důvodem pro zařazení těchto osob mezi zaměstnance je skutečnost, že jsou jim zaměstnavatelem zúčtovány příjmy ze závislé činnosti zdaňované podle § 6 ZDP.

b) Osoby samostatně výdělečně činné (dále jen "OSVČ") podle § 5 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb.:

• Do konce roku 2021 byly ve výčtu osob samostatně výdělečně činných uvedeny v § 5 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb. například osoby podnikající v zemědělství nebo společníci veřejných obchodních společností a komplementáři komanditních společností.

• S účinnosti od 1. ledna 2022 je pro účely veřejného zdravotního pojištění osobou samostatně výdělečně činnou:

  1. osoba vykonávající činnost, ze které plynou příjmy ze samostatné činnosti podle zákona o daních z příjmů,
  2. spolupracující osoba osoby podle bodu 1, pokud na ni lze podle zákona o daních z příjmů rozdělovat příjmy a výdaje na jejich dosažení, zajištění a udržení,

Toto upravená formulace vychází i nadále ze zásady, že osobou samostatně výdělečně činnou je ve zdravotním pojištění osoba s příjmy podle § 7 ZDP.

Minimální měsíční vyměřovací základ OSVČ pro rok 2024 je určen sazbou 50 % z částky průměrné mzdy   46 557 Kč, tj. 23 278,50 Kč. Minimální výše zálohy OSVČ pro rok 2025 se vypočte jako 13,5 % z částky 23 278,50 Kč a zvýšila se tak od ledna 2025 z 2 968 Kč na 3 143 Kč.

Pokud pro OSVČ platí po celý kalendářní rok výkonu samostatné výdělečné činnosti povinnost dodržet minimální vyměřovací základ, pak za rok 2025 činí minimální vyměřovací základ 279 342 Kč (12 x 23 278,50) a minimální pojistné 37 712 Kč (0,135 x 279 342).

c) Osoby bez zdanitelných příjmů

Za osobu bez zdanitelných příjmů se považuje osoba s trvalým pobytem na území České republiky, která:

• nemá svoji účast v systému veřejného zdravotního pojištění krytou některou z variant výdělečné činnosti (zaměstnání nebo podnikání ve smyslu právních předpisů platných ve zdravotním pojištění) a

• není osobou, za kterou platí pojistné stát (například poživatelé některého z důchodů, nezaopatřené děti, ženy na mateřské nebo osoby na rodičovské dovolené, uchazeči o zaměstnání apod. – blíže viz ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb.) a ani

• není vyňata z českého systému veřejného zdravotního pojištění, nejčastěji buď z důvodu výkonu výdělečné činnosti podle koordinačních nařízení Evropské unie č. 883/2004 a 987/2009 nebo s využitím institutu dlouhodobého pobytu pojištěnce v cizině.

Pokud je pojištěnec v průběhu kalendářního měsíce alespoň jeden den registrován u zdravotní pojišťovny buď jako zaměstnanec nebo jako osoba samostatně výdělečně činná nebo je zařazen v některé ze skupin osob, za které platí pojistné stát, není (resp. nemůže být) v tomto měsíci osobou bez zdanitelných příjmů. Měsíční platba pojistného osobou bez zdanitelných příjmů činí 13,5 % z minimální mzdy 20 800 Kč, tj. 2 808 Kč

 NahoruHromadný plátce – zaměstnavatel

Hromadným plátcem – zaměstnavatelem – je fyzická nebo právnická osoba, která je plátcem daně z příjmů ze závislé činnosti, zaměstnává zaměstnance a má sídlo nebo trvalý pobyt na území České republiky, jakož i organizační složka státu.

 NahoruStát

Stát platí dle § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. zdravotní pojištění například za tyto pojištěnce:

• nezaopatřené děti,

• ženy na mateřské a osoby na rodičovské dovolené,

• příjemce rodičovského příspěvku,

• poživatele důchodu z důchodového pojištění,

• uchazeče o zaměstnání vč. těch, kteří pracují v tzv. nekolidujícím zaměstnání, tedy s příjmem do poloviny minimální aktuální výše mzdy, tj. v roce 2025 s příjmem maximálně 10 400 Kč,

• osoby ve výkonu zabezpečovací detence nebo vazby, osoby ve výkonu trestu odnětí svobody nebo osoby ve výkonu ústavního ochranného léčení,

• osoby závislé na péči jiné osoby a další.

Dále platí stát pojistné také za příjemce dávek nemocenského pojištění a za další osoby, např. z důvodu péče alespoň o 1 dítě do 7 let věku nebo nejméně 2 děti ve věku do 15 let za podmínky, že tyto osoby nemají příjem ze zaměstnání ani ze samostatné výdělečné činnosti.

 NahoruRozhodné období

U zaměstnavatele je rozhodným obdobím pro placení pojistného kalendářní měsíc a pojistné za příslušný měsíc je splatné v období od 1. do 20. dne následujícího kalendářního měsíce. Nejkratší poměrnou částí tohoto rozhodného období je kalendářní den.

U osob samostatně výdělečně činných je rozhodným obdobím pro placení pojistného kalendářní rok. To znamená, že i když OSVČ podniká pouze po část kalendářního roku, vypočítává se pojistné za celý rok, a to porovnáním výše uhrazených záloh (jsou-li podle zákona placeny) a celkové výše pojistného na základě výsledků samostatné výdělečné činnosti za příslušné kalendářní měsíce tohoto roku.

Osoby samostatně výdělečně činné jsou ve zdravotním pojištění jedinou skupinou plátců, která hradí pojistné formou záloh (je-li placení záloh povinností) a případného doplatku pojistného.

 NahoruVýše pojistného a jeho odvod

Při výpočtu výše pojistného vychází zaměstnavatel ze zúčtované hrubé mzdy zaměstnance včetně započtení dalších složek příjmu podle § 3 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. Výše pojistného činí 13,5 % z vyměřovacího základu za rozhodné období, kdy tímto rozhodným obdobím je u zaměstnance kalendářní měsíc. Vypočtené pojistné se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru. Takto vypočtená výše pojistného představuje částku, kterou zaměstnavatel za zaměstnance odvádí té zdravotní pojišťovně, u které je zaměstnanec pojištěn v měsíci, za který je příjem zúčtován. To znamená, že zdravotní pojišťovně musí být poukázáno pojistné ve výši 13,5 % z úhrnu příjmů zaměstnance, započitatelných v příslušném kalendářním měsíci do vyměřovacího základu, zaokrouhleno na celou korunu směrem nahoru. Jakýkoliv jiný výpočet není přesně v duchu zákona. Z hlediska podílu zaměstnance a zaměstnavatele na celkové úhradě pojistného je standardní variantou situace, kdy zaměstnavatel:

• jednu třetinu z celkové částky pojistného (sraženou zaměstnanci) zaokrouhlí na celou korunu směrem nahoru a

• sám ze svých prostředků pak zaplatí rozdíl mezi takto vypočtenou jednou třetinou a celkovou výší pojistného, placeného za příslušný kalendářní měsíc za zaměstnance.

V následujícím příkladu již není nutno zaokrouhlovat část pojistného, hrazenou zaměstnancem.

Jednou z nesprávných (resp. ne zcela přesných) variant výpočtu výše pojistného je situace, kdy zaměstnavatel:

• vypočte pojistné ve výši 4,5 % z hrubého příjmu zaměstnance a tuto částku zaokrouhlí nahoru a současně

• vypočte pojistné ve výši 9 % z hrubého příjmu zaměstnance a tuto částku taktéž zaokrouhlí nahoru.

Tímto postupem dochází (může dojít) ke "korunovým“ rozdílům, v konečné fázi v neprospěch zaměstnavatele, odvádějícího v určitých případech zdravotní pojišťovně nepatrně vyšší částku pojistného, než jak je stanoveno zákonem.

Výše uvedené postupy lze použít pouze tehdy, pokud vyměřovací základ zaměstnance dosahuje alespoň minimální mzdy 20 800 Kč.

Od 1. 1. 2010 došlo ke sjednocení termínu platby zdravotního pojištění s termínem platby pojistného na sociální zabezpečení. Podle zákona o platebním styku je pojistné splatné po uplynutí kalendářního měsíce v období od 1. dne do 20. dne následujícího měsíce. Pozdní odvody pojistného na zdravotní pojištění nebo platby v nižší částce, než jak stanoví zákon, jsou penalizovány. Do konce roku 2021 činila sazba penále 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení. Zákonem č. 286/2021 Sb. se od 1. 1. 2022 stanoví výše penále podle předpisů práva občanského o výši úroku z prodlení – viz § 18 zákona č. 592/1992 Sb.

 NahoruVolba zdravotní pojišťovny

Zdravotní pojišťovnu lze změnit jednou za 12 měsíců, a to vždy jen k 1. dni kalendářního pololetí, tedy k 1. 1. nebo k 1. 7. Přihlášku opatřenou podpisem je pojištěnec, jeho zákonný zástupce, opatrovník nebo poručník povinen podat vybrané zdravotní pojišťovně v průběhu kalendářního pololetí bezprostředně předcházejícího tomu, ve kterém má ke změně zdravotní pojišťovny dojít, nejpozději 3 měsíce před požadovaným dnem změny.

To znamená, že přihláška se podává od 1. 1. do 31. 3., aby byl pojištěnec byl přehlášen k 1. 7. téhož roku, nebo od 1. 7. do 30. 9., aby byl přehlášen k 1. 1. roku následujícího. Ve druhém a čtvrtém čtvrtletí kalendářního roku přihlášku k jiné zdravotní pojišťovně podat nelze.

Změnit zdravotní pojišťovnu k jiným – než výše uvedeným – datům 1. 1. resp. 1. 7. kalendářního roku může pojištěnec pouze v přesně vyjmenovaných případech. Oproti obecně platné úpravě je pojištěnec oprávněn změnit zdravotní pojišťovnu i ve lhůtě kratší, pokud:

1. zdravotní pojišťovna, u které je pojištěn, vstoupila do likvidace, nebo
2. byla nad zdravotní pojišťovnou, u které je pojištěn, zavedena nucená správa, nebo
3. došlo ke sloučení zdravotních pojišťoven, které se týká i zdravotní pojišťovny, u které je pojištěn,

a to vždy k prvnímu dni 3 kalendářních měsíců následujících po měsíci, ve kterém došlo k události vyjmenované v písmenech a) až c).

Tabulka – Přehled zdravotních pojišťoven

Dále má pojištěnec právo na výběr lékaře, odborného pracovníka ve zdravotnictví, zdravotnického zařízení, na zdravotní péči bez přímé úhrady, na výdej léčivých přípravků rovněž bez přímé úhrady. Pojištěnec má právo se podílet na kontrole poskytnuté zdravotní péče tak, jak mu to umožňuje § 11 zákona č. 48/1997 Sb.

 NahoruVyměřovací základ

Podle § 3 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. je vyměřovacím základem zaměstnance úhrn příjmů ze závislé činnosti, s výjimkou náhrad výdajů poskytovaných procentem z platové základny představitelům státní moci a některých státních orgánů a soudcům podle zákona č. 236/1995 Sb., které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v ČR, předmětem daně z příjmů fyzických osob podle § 6 ZDP a nejsou od této daně osvobozeny a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním. Zúčtovaným příjmem se pro tyto účely rozumí plnění, které bylo v peněžní nebo nepeněžní formě nebo formou výhody poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci nebo předáno v jeho prospěch, popřípadě připsáno k jeho dobru anebo spočívá v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance.

Příjmům, které podléhají dani z příjmů, se kladou naroveň též příjmy, které by této dani podléhaly, pokud by byl příjem zdaňován v ČR. Toto pravidlo se uplatní především v případech, kdy se příjem podle mezinárodních smluv o zamezení dvojího zdanění nezdaňuje podle právních předpisů platných v ČR, ale příslušný zaměstnanec je účasten zdravotního pojištění v ČR a zaměstnavatel proto podle koordinačních pravidel EU odvádí pojistné na zdravotní pojištění podle českých právních předpisů.

 NahoruCo zahrnujeme do vyměřovacího základu zaměstnance?

Především je to hrubá mzda zaměstnance, která mu byla zúčtována v přímé závislosti na vykonané práci. Ta se může skládat ze základní mzdy nebo platu, osobního ohodnocení, prémií, odměn, příplatků nebo doplatků za práci. Dále jsou to příjmy zaměstnance, které spočívají v jiné formě plnění než příjmy ze závislé činnosti, a jak již bylo citováno, mohou být poskytnuty v peněžní nebo nepeněžní formě (benefity) anebo také formou výhody pro zaměstnance. Jedná se zejména o:

• Poskytnutí vozidla zaměstnavatele zaměstnanci k soukromým jízdám. Poskytuje-li zaměstnavatel zaměstnanci bezplatně silniční motorové vozidlo k používání pro služební i soukromé účely, považuje se za příjem zaměstnance částka ve výši určeného procenta vstupní ceny tohoto vozidla za každý i započatý kalendářní měsíc poskytnutí vozidla. Jde-li o silniční motorové vozidlo najaté nebo pořízené na finanční leasing, vychází se ze vstupní ceny tohoto vozidla u původního vlastníka, a to i v případě, že dojde k následné koupi vozidla. Pokud ve vstupní ceně není zahrnuta daň z přidané hodnoty, pro účely tohoto ustanovení se o tuto daň zvýší. Je-li částka, která se posuzuje jako příjem zaměstnance za každý i započatý kalendářní měsíc poskytnutí silničního motorového vozidla, nižší než 1 000 Kč, považuje se za příjem zaměstnance částka ve výši 1 000 Kč. Poskytne-li zaměstnavatel zaměstnanci bezplatně v průběhu kalendářního měsíce postupně za sebou více silničních motorových vozidel k používání pro služební i soukromé účely, považuje se za příjem zaměstnance částka ve výši určeného procenta z nejvyšší vstupní ceny silničního motorového vozidla. Poskytne-li zaměstnavatel zaměstnanci bezplatně pro služební i soukromé účely v průběhu kalendářního měsíce více silničních motorových vozidel současně, považuje se za příjem zaměstnance úhrn částek odpovídajících výši určeného procenta vstupní ceny každého současně poskytnutého vozidla. Určeným procentem se pro účely tohoto ustanovení rozumí:

  1. 0,25 %, jedná-li se o bezemisní vozidlo,
  2. 0,5 %, jedná-li se o nízkoemisní vozidlo,
  3. 1 %, jedná-li se o silniční motorové vozidlo, které není nízkoemisním ani bezemisním vozidlem.

• Příjem v podobě příspěvku uhrazeného zaměstnavatelem na daňově podporované produkty spoření na stáří jeho zaměstnance nebo na daňově podporované pojištění dlouhodobé péče, jehož pojistníkem je jeho zaměstnanec, do úhrnné výše 50000 Kč ročně. Hodnota přechodného ubytování poskytovaná jako nepeněžní plnění zaměstnavatele svým zaměstnancům v souvislosti s výkonem práce. Příjmem vstupujícím do vyměřovacího základu zaměstnance je částku přesahující 3 500 Kč měsíčně.

• Cestovní náhrady – stravné, poskytnuté zaměstnanci nad horní hranici limitu uvedeného v ZP.

• Hodnota osobních ochranných pracovních prostředků poskytnutá zaměstnancům v rozporu ze ZP a příslušnými předpisy BOZP.

 NahoruKteré příjmy nezahrnujeme do vyměřovacího základu zaměstnance

V aktuálně platných právních podmínkách zaměstnavatelé neodvádějí pojistné na zdravotní pojištění z těchto příjmů (plnění):

1) příjmy, které nejsou předmětem daně nebo jsou od daně osvobozené podle § 3 odst. 4, § 4, § 4a, a zejména podle § 6 odst. 7 a § 6 odst. 9 ZDP,

2) příjmy žáka nebo studenta pouze ze závislé činnosti za práci z praktického výcviku,

3) příjem zaměstnance pracujícího na dohodu o provedení práce (popřípadě více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele) nedosahující 11 500 Kč.

4) příjem nedosahující 4 500 Kč u:

• člena družstva, který není v pracovněprávním vztahu k družstvu, ale vykonává pro družstvo práci, za kterou je družstvem odměňován (platí i pro výkon funkce v orgánu družstva),

• osoby pracující na dohodu o pracovní činnosti, popřípadě na základě více dohod o pracovní činnosti u jednoho zaměstnavatele,

• dobrovolného pracovníka pečovatelské služby.

5) odměny členů okrskové volební komise nebo zvláštní okrskové volební komise, kteří plní úkoly podle volebních zákonů.

6) náhrady škody podle zákoníku práce a právních předpisů upravujících služební poměry. Pokud by však zaměstnavatel poskytnul zaměstnanci náhradu škody ve vyšší hodnotě, než v jaké je podle zákoníku práce povinen, rozdíl mezi částkou, kterou je povinen poskytnout a částkou, kterou zaměstnanci skutečně poskytnul, by zahrnul do vyměřovacího základu zaměstnance.

7) odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné, na která vznikl nárok na základě zvláštních právních předpisů a odměna při skončení funkčního období, na kterou vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů. Aby se pojistné z odstupného, dalšího odstupného, odchodného a odbytného nezahrnovalo do vyměřovacího základu zaměstnance, musí na ně vzniknout nárok v souladu s obecně závaznými právními předpisy, tedy například u odstupného podle zákoníku práce.

8) věrnostní přídavek horníků.

9) jednorázová sociální výpomoc poskytnutá zaměstnanci k překlenutí jeho mimořádně obtížných poměrů vzniklých v důsledku živelní pohromy, požáru, ekologické nebo průmyslové havárie nebo jiné mimořádně závažné události. Pro nezahrnutí plnění tohoto charakteru do vyměřovacího základu zaměstnance musí být současně splněny dvě podmínky:

• musí se jednat o plnění jednorázové a

• mimořádně obtížné poměry zaměstnance vznikly jako bezprostřední následek některé z uvedených událostí

10) plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání. Zúčtované plnění se nezahrne do vyměřovacího základu zaměstnance tehdy, pokud je poskytnuto poživateli pouze některého z těchto dvou druhů důchodů za podmínky, že bylo z časového hlediska poskytnuto po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání. V této souvislosti také platí, že poživatelem důchodu musí být osoba v době, kdy jí bylo plnění poskytnuto, nikoli v době, kdy došlo ke skončení zaměstnání.

11) příjem poživatele invalidního důchodu nepřevyšující v roce 2025 částku 15 749 Kč za podmínky, že jeho zaměstnavatel zaměstnává více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců dle § 3 odst. 7 zákona č. 592/1992 Sb.

 NahoruMinimální vyměřovací základ

Minimální mzda jako minimální vyměřovací základ zaměstnance představuje ve zdravotním pojištění důležitý parametr a v právních podmínkách roku 2025 ovlivňuje placení pojistného zaměstnavatelem především při:

a) provádění dopočtu (a následného doplatku) pojistného do minimálního vyměřovacího základu při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc u těch zaměstnanců, jejichž příjem je nižší než minimální mzda   20 800 Kč

Doplatek do minima platí standardně zaměstnanec (vždy prostřednictvím zaměstnavatele).

Naopak, minimální vyměřovací základ nemusí být dodržen u osob – zaměstnanců, vyjmenovaných v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.

b) provádění dopočtu a doplatku pojistného do minima, kdy doplatek hradí zaměstnavatel ve smyslu ustanovení § 207 až 209 ZP z těchto důvodů:

• prostoje,

• nepříznivé povětrnostní vlivy,

• z důvodu dočasného omezení odbytu výrobků zaměstnavatele nebo omezení poptávky po jím poskytovaných službách,

c) provádění dopočtu za situace, kdy má zaměstnanec více zaměstnavatelů a úhrn příjmů nedosahuje minima 20 800 Kč

Dopočet a doplatek pojistného provádí ten zaměstnavatel, kterého zaměstnanec k tomuto účelu pověří, tato okolnost může být případně i součástí pracovní smlouvy. Pro zajištění odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu si "pověřený" zaměstnavatel vyžádá doklad o výši příjmu zaměstnance u dalšího zaměstnavatele (dalších zaměstnavatelů).

d) dopočtu a doplatku pojistného do poměrné části minimálního vyměřovacího základu podle § 3 odst. 9 a odst. 10 zákona č. 592/1992 Sb.

Pokud zaměstnanec ukončí zaměstnání například dne 24. 1. 2025, musí jeho vyměřovací základ činit alespoň 16 103,22 Kč [(24:31) x 20 800], jinak provádí zaměstnavatel dopočet a doplatek pojistného do této poměrné části minima. V takových případech může být vyměřovací základ zaměstnance reálně i nižší než 20 800 Kč.

e) neplatném rozvázání pracovního poměru

Jestliže soud po přezkoumání zaměstnancem podané žaloby na neplatnost rozvázání pracovního poměru rozhodl o nepřetržitém trvání pracovního poměru, pak zaměstnavatel:

• dodatečně (se zpětnou platností) přihlásí osobu jako zaměstnance,

• odvede standardním způsobem pojistné ze zúčtované náhrady mzdy,

• zajistí dodržení minimálního vyměřovacího základu za období neplatné výpovědi, tedy v těch měsících, na které zaměstnance dodatečně se zpětnou platností přihlašuje, s výjimkou osob, které:

  1. nemusejí dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ ve smyslu ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.
  2. byly v uvedeném období zaměstnány v zaměstnání zakládajícím účast na zdravotním pojištění s příjmem alespoň na úrovni minimální mzdy
  3. po uvedené období podnikaly a platily si alespoň minimální zálohy jako OSVČ

Pokud platila některá z těchto podmínek po část tohoto období, nemusí být minimální pojistné odvedeno za takový kalendářní měsíc, případně za jeho část.

f) řešení přečerpané dovolené

Minimální vyměřovací základ zaměstnance musí být dodržen i tehdy, pokud je zaměstnanci odúčtována náhrada mzdy za přečerpanou dovolenou.

 NahoruNekolidující zaměstnání

Podle § 25 odst. 3 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, je za stanovených podmínek u pojištěnce ve zdravotním pojištění přípustný souběh zaměstnání a kategorie, kde hradí pojistné stát – uchazeč o zaměstnání, za podmínky, že příjem nepřesáhne polovinu aktuální hodnoty minimální mzdy (tzv. nekolidující zaměstnání). Naproti tomu nelze ve zdravotním pojištění akceptovat souběh evidence uchazeče o zaměstnání s výkonem samostatné výdělečné činnosti.

Novelou účinnou od 29. července 2017 došlo ke změně v citovaném § 25 odst. 3 zákona o zaměstnanosti, kdy byla v písmenu b) vypuštěna slova "dohody o provedení práce nebo", což z pohledu legislativy a návazně i praxe znamená, že se nadále zamezuje možnosti vykonávat v souběhu s vedením v evidenci uchazečů o zaměstnání činnost na základě dohody o provedení práce. Jinak také řečeno, překážkou pro zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání, resp. vedení v příslušné evidenci je ta skutečnost, že fyzická osoba (uchazeč o zaměstnání) je v právním vztahu vzniklém k výkonu činnosti na základě dohody o provedení práce.

To znamená, že typicky lze v tzv. nekolidujícím zaměstnání pracovat na základě pracovní smlouvy nebo na dohodu o pracovní činnosti při splnění základní podmínky, že příjem od ledna 2025 nepřevýší polovinu minimální mzdy, tedy 10 400 Kč.

 NahoruMaximální vyměřovací základ

Zákonem č. 500/2012 Sb. došlo ke zrušení maximálního vyměřovacího základu zaměstnance i osoby samostatně výdělečně činné pro rozhodná období let 2013 – 2015. To znamená, že v průběhu těchto tří let neměla být účinná (a v letech 2013 a 2014 ani nebyla) ustanovení řešící maximální vyměřovací základ zaměstnance i osoby samostatně výdělečně činné. Jinak řečeno, v rozhodném období let 2013 a 2014:

• odváděli zaměstnavatelé za zaměstnance pojistné ze zúčtovaného příjmu

• platily OSVČ pojistné sazbou 13,5 % z vyměřovacího základu (50 % příjmů po odpočtu výdajů)

bez omezení horní hranicí, což znamená, že například nebyla ani stanovena maximální výše zálohy OSVČ.

Podle této právní úpravy tak měli zaměstnavatelé i OSVČ odvádět pojistné nanejvýš z maxima až v rozhodném období kalendářního roku 2016.

Přijetí novely zákona o daních z příjmů a dalších zákonů č. 267/2014 Sb. však tuto situaci zcela zásadním způsobem změnilo. V části jedenácté, novelizující zákon č. 592/1992 Sb., byla kompletně…