1.94.4
Užívání sociálních sítí a jejich vliv na duševní zdraví mladých
Bc. Eva Kolářová
NahoruDigitální domorodci – jsou novým a lepším druhem člověka či předurčení k duševním nemocem?
V moderní době se užívání internetu, a zpravidla sociálních sítí, stalo nedílnou součástí každodenního života člověka. Sociální sítě jsou nyní rychlým a snadným způsobem komunikace, získávání informací či trávení volného času, přičemž nejčastějšími uživateli jsou dospívající a mladí dospělí.
Dle Ami digital indexu (2023), který každoročně poskytuje informace o užívání sociálních sítí v České republice, působí na sociálních sítích 96 % příslušníků generace Z (tedy lidí narozených od poloviny 90. let 20. století po rok 2010), a to každý den. Celkový čas strávený na sítích je dle stejného průzkumu 147 minut denně, což oproti minulým "covidovým" rokům znamená pokles. Nejčastějšími důvody pro užívání sítí jsou pak:
1. kontakt s přáteli (84 %);
2. zábava (83 %) a
3. zdroj informací (77 %).
V souvislosti s generací Z se taktéž někdy užívá termínu "digitální domorodci" či N-generace (Net-generace). Jedná se o mladé lidi, kteří se do světa technologií již narodili, a nemají tedy vlastní zkušenosti se světem bez nich (Šmahaj & Zielina, 2015). Protikladem k digitálním domorodcům je termín "digitální imigranti", kteří se s technologiemi seznámili nikoli v dětství, ale již vědomým úsilím v pozdějším věku. Hlavními rozdíly mezi těmito generacemi není schopnost technologie používat, nýbrž se jedná o rozdíly v myšlení, komunikaci a zpracovávání informací daného jedince (Prensky, 2001). Dalo by se očekávat, že tato generace bude otevřená novým zkušenostem, tolerantní vůči menšinám (online prostor nás všechny spojuje), adaptabilní vůči změnám (neustálé přizpůsobování se vyvíjejícím technologiím), že bude rychlá, efektivní a schopná multitaskingu, avšak výsledky studií v této oblasti nejsou jednoznačné (Kirschner & Bruyckere, 2017).
Opačný názor zastává M. Spitzer (2014), který přišel s konceptem "digitální demence". Ta značí zejména rychlou a povrchní konzumaci informací a neschopnost s těmito informacemi zacházet. Následkem digitální demence pak může být vyšší prevalence řečových poruch, poruch pozornosti, spánku a deprese (Spitzer, 2014).
Klíčové body:
-
Generace Z jako "digitální domorodci": Mladí lidé narození od poloviny 90. let vyrůstali s technologiemi. Jejich každodenní součástí jsou sociální sítě, které používá 96 % z nich, v průměru 147 minut denně. Hlavními důvody jsou kontakt s přáteli, zábava a informace.
-
Digitální domorodci vs. imigranti: Na rozdíl od "digitálních imigrantů" (lidí, kteří se s technologiemi seznámili později), domorodci vykazují odlišnosti v myšlení, komunikaci a zpracování informací.
-
Pozitivní charakteristiky domorodců: Teoreticky by měli být adaptabilní, rychlí, efektivní a tolerantní, avšak výzkumy tyto vlastnosti potvrzují jen částečně.
-
Koncept "digitální demence": Kritici upozorňují na negativní dopady rychlé a povrchní konzumace informací, které mohou vést k poruchám spánku, pozornosti, řeči, a dokonce i depresím.
-
Kontroverze: Generace Z je vnímána jako adaptabilní a inovativní, ale i zranitelná vůči psychickým problémům, což ukazuje na nutnost dalšího výzkumu i edukace.
NahoruPozitivní a negativní aspekty užívání sociálních sítí
V současnosti se o sociálních sítích často mluví v kontextu s duševním zdravím, a to především v negativním slova smyslu. Je třeba ale mít na paměti, že sociální sítě mají pro jedince také pozitivní přínosy.
Sociální sítě nám poskytují jedinečnou možnost sociální podpory od ostatních, která může do určité míry nahrazovat potenciální nízkou podporu v offline životě. Online sociální podpora může mít různé formy – může se jednat o podporu přátel či známých, ale řadíme sem také profesionální pomoc a různé podpůrné skupiny, které jedinci usnadňují, aby se se svými problémy svěřil a neřešil je v izolaci. Ukazuje se, že navzdory stigmatu se mladí lidé cítí svobodně v tom, aby své psychické obtíže komunikovali a vyhledali pomoc profesionálů (Keles, McCrae, Grealish; 2020). Sociální podpora, pozitivní online interakce a pocity sociálního propojení zprostředkované sociálními sítěmi dle studií také souvisí s nižší úrovní úzkostných a depresivních stavů (ODay, Heimberg; 2021). Udržování sociálních vazeb skrze sociální sítě může tedy duševní zdraví přímo podporovat (Vannucci, Flannery, Ohannessian; 2017). Sociální sítě nám také umožňují formovat nové vztahy a upevňovat ty staré, což redukuje pocity sociální izolace a osamění (Keles, McCrae, Grealish; 2020).
Během adolescence mají sociální sítě také vliv na formování identity a dosažení autonomie, kterých dosahují skrze sebevyjádření a sebehodnocení. Adolescenti se na sociálních sítích separují od rodiny, jednají sami za sebe, začleňují se do vrstevnické skupiny, nacházejí zde intimitu a zkoušejí nové a vzrušující věci, a to bez opuštění bezpečí domova. Anonymita poskytovaná online prostorem může vést i k experimentování s vlastní identitou či vybíjení si vlastní frustrace. Vývojové úkoly typické pro adolescenty jsou v dnešní době zkrátka závislé na sociálních sítích. Vzhledem k jejich omezené schopnosti seberegulace a vyšší míře vulnerability vůči tlaku vrstevníků si adolescenti nemusí vždy uvědomovat negativní vlivy sociálních sítí, a následně je tak tato skupina náchylnější ke vzniku duševní poruchy (Keles, McCrae, Grealish; 2020).
Sociální sítě mohou mít pozitivní vliv také v oblasti edukace. Jako příklad nám může sloužit komunita BookTok, působící na sociální síti TikTok, na které uživatelé sdílejí obsah související s knihami a literaturou (Jerasa, Boffone; 2021). Sociální sítě nám tedy umožňují vytváření vzdělávacích komunit, ať už pedagogů či studentů, ve kterých může probíhat výměna zkušeností, sdílení vzdělávacích materiálů, poradenství či vzájemná podpora (Kopecký, Krejčí; 2023). Sociální sítě lze využít také jako nástroj pro poskytování zpětné vazby a hodnocení žáků, a to prostřednictvím vzdělávacích videí, her (např. kahoot) či webinářů (Kopecký, Krejčí; 2023).
Se sociálními sítěmi však souvisí také řada rizik jako je únik osobních údajů, online agrese, kyberšikana, nenávistné projevy, kybergrooming, kyberpodvody či síření dezinformací. Problematický je také často zmiňovaný bodyshaming, který spočívá v ponižování jedince a negativní kritice jeho vzhledu, tělesných proporcí či obličeje, a může tak negativně ovlivnit jeho sebehodnocení (Harriger, Thompson, Tiggemann; 2023). Velmi rizikové jsou také nebezpečné výzvy, které plní především děti a dospívající, a mohou mít za následek újmu na zdraví a v některých případech i smrt. K nejnebezpečnějším výzvám patří například Blackout Challenge či Skull Breaker Challenge (Kopecký, Krejčí; 2023). Tyto výzvy se objevovaly již v minulosti na platformě YouTube, avšak v dnešní době jsou nejvíce spojovány se sítí TikTok.
Kromě těchto přímých rizik sociálních sítí, o kterých je třeba být informován, existuje také řada studií, které nalezly statisticky významný vztah mezi užíváním sociálních sítí a duševním zdravím jedince. Konkrétní výsledky výzkumů odhalují vysokou korelaci mezi užíváním sociálních sítí a mírou úzkostí, depresí a stresu. V jiných výzkumech užívání sítí koreluje také se sníženou sebedůvěrou a sebevědomím. Platformy totiž často prezentují idealizované obrazy životů jiných lidí (přátel, celebrit, influencerů...), což může vést ke srovnávání vlastního života s touto představou ideálního života a vyvolávat pocity nedostatečnosti a nespokojenosti (Kopecký, Krejčí; 2023). Tento mechanismus je v souladu s Festingerovo teorií sociální komparace, při které má jedinec přirozenou potřebu porovnávat se s ostatními, aby získal přesné hodnocení o sobě samém (Festinger, 1954). Toto srovnávání je pak typičtější pro mladé a souvisí taktéž s již zmiňovaným hodnocením vlastního těla, kdy vyšší užívání sociálních sítí, a především těch založených na sdílení fotografií (jako je Instagram či SnapChat) může vést k větší nespokojenosti s vlastním tělem, a krajně i s výskytem poruch příjmu potravy, než při užívání platforem založených na textovém obsahu (např. sociální síť X, dříve Twitter) (Harriger, Thompson, Tiggemann; 2023). Při sociální komparaci je třeba mít na paměti, že ostatní sdílí jen malou část svého života, kterou mohou upravit tak, aby vypadala zajímavě, a nemusí odpovídat realitě. Málo kdo totiž na sociální sítě sdílí nudné a nezajímavé zážitky či fotografie, na kterých mu to "nesluší". Sociální sítě tedy mohou pro jedince představovat zdroj stresu, negativního sociálního srovnávání a při negativní zpětné vazbě mohou podporovat a utvrzovat jedince v negativním sebehodnocení (Vannucci, Flannery, Ohannessian; 2017).
Výsledky výzkumů zabývajících se užíváním sociálních sítí v souvislosti s duševním zdravím nejsou ve shodě – některé výzkumy upozorňují na pozitivní vliv sociálních sítí (např. zmíněná sociální podpora a její pozitivní vliv na duševní zdraví), některé nenacházejí žádný vztah a některé (těch je většina) poukazují na negativní vztah užívání sociálních sítí a duševního zdraví jedince. Především zkoumána je pak deprese a úzkosti, jejichž prevalence se za poslední dekádu u mladé generace výrazně zvýšila. Pilotní monitoring Národního ústavu duševního zdraví například ukázal, že odborná pomoc by prospěla každému třetímu žákovi 9. třídy v České republice – 30 % z dotazovaných projevovalo znaky středně těžké až těžké úzkosti a 4 z 10 žáků pak znaky středně těžké až těžké deprese (Národní ústav duševního zdraví, 2023). Generalizovaná úzkostná porucha a deprese se pak za 25 let u mladých navýšila o 70 % (Keles, McCrae, Grealish; 2020).
Klíčové body:
NahoruJe nadměrné užívání sociálních sítí opravdu příčinou duševních potíží?
Ačkoliv se řada výzkumů negativním vlivem užívání sociálních sítí zabývá, mechanismus, jakým na duševní zdraví působí, je nám stále neznámý. Z logiky věci vyplývá, že každá sociální síť bude mít na duševní zdraví jiný vliv – povahy jednotlivých platforem jsou totiž velmi odlišné (vezměme si jako příklad srovnání platforem X, YouTube a Pinterest). Další výraznou proměnnou je také to, jak danou sociální síť jedinec užívá, za jakým účelem a s jakou motivací. Někdo sociální sítě užívá ke komunikaci s přáteli, někdo je má jako zdroj informací, někdo na nich dokonce pracuje či je využívá jako zdroj inspirace pro tvořivou činnost. Tyto způsoby užívání sociálních sítí budou mít jistě jiný dopad na naše duševní zdraví než například tzv. doom scrolling (= přetrvávající a často kompulzivní procházení obsahu, často ve formě negativních zpráv či algoritmem nabízených videí – reels). S tím souvisí i další proměnná, a tou je naše aktivita/pasivita na sociálních sítích – aktivní uživatelé jsou ti, kteří obsah tvoří (lajkují, sdílejí, komentují, přeposílají, zveřejňují příspěvky atd.) a pasivní tento obsah pouze pasivně konzumují, sledují ho (Chlupová, Lukavská; 2023). Ukazuje se, že pasivní uživatelé jsou k duševním problémům náchylnější, protože tento druh činnosti více vybízí ke srovnávání a závisti, zatímco aktivní přispěvatelé se mohou cítit více sociálně podporováni (ODay, Heimberg; 2021). Další významnou proměnnou je intenzita užívání sociálních sítí, tedy čas, který na sítích denně strávíme. Mezi výskytem psychických potíží a časem stráveným na sociálních sítích se zdá být pozitivní vazba (Keles, McCrae, Grealish; 2020), avšak opět je třeba brát v úvahu, co přesně na platformách provozujeme. Mezi další proměnné ovlivňující vztah sociálních sítí a jejich dopady na duševní zdraví patří: věk (čím mladší, tím náchylnější je člověk k internalizaci symptomů), dále socio-kulturní vliv, vliv prostředí a kontextuální faktory (Keles, McCrae, Grealish; 2020).
To, že užívání sociálních sítí souvisí se zhoršeným duševním zdravím, z výzkumu vyplývá – tyto dva fenomény se tedy vyskytují společně. Jelikož je však většina studií korelačních, nelze z tohoto vztahu vyvodit kauzalitu – tedy nevíme, zda užívání sociálních sítí přímo způsobuje vyšší míru psychických onemocnění jako je úzkost či deprese, či zda lidé s těmito poruchami pouze tráví více času na sociálních sítích. Nadměrné užívání sociálních sítí by tedy v takovýchto případech mohly sloužit jako copingová strategie pro lidi s psychickým onemocněním. K takovým závěrům by však bylo třeba longitudinálních či experimentálních studií. V neposlední řadě nemusí být…