7.6.3
Přestávky v práci a evidence pracovní doby
JUDr. Jan Horecký, Ph.D.
NahoruPřestávky v práci a doba odpočinku
S úpravou pracovní doby jde samozřejmě ruku v ruce i úprava přestávek v práci a doby odpočinku. Zaměstnanec není stroj, a proto je při respektování jeho psychosomatické konstituce do zákoníku práce vnesena i úprava přestávek v práci a doby odpočinku, tj. doby, po kterou by měl zaměstnanec relaxovat a nabírat síly pro další plnohodnotný výkon pracovní činnosti. Za dobu odpočinku je zákoníkem práce označována veškerá doba, která není pracovní dobou. Z tohoto pohledu se rozdělují dva typy doby, kdy zaměstnanec nemá vykonávat práci. Jednak je to přestávka v práci a pak doba odpočinku. Zatímco přestávka v práci je vždy včleněna do časového rámce pracovní doby, tak doba odpočinku představuje časový prostor mezi dvěma dobami výkonu práce.
V průběhu pracovní doby je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce přestávku na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut. Speciálně je upraveno poskytnutí přestávky na jídlo a oddech mladistvému zaměstnanci, kterému přestávka náleží již po 4,5 hodinách nepřetržité práce. Byla-li přestávka v práci na jídlo a oddech rozdělena, musí alespoň jedna její část činit nejméně 15 minut. Přestávka v práci pak nenáleží do pracovní doby a zaměstnanci za ni nenáleží mzda ani plat. Na druhé straně nemůže zaměstnavatel se zaměstnanci, kteří si vybírají přestávku v práci, volně disponovat. V případě mladistvých zaměstnanců musí být přestávka v práci poskytnuta vždy a v plné výměře, tj. nelze ji dělit na několik částí.
Pakliže zaměstnavatelé např. v období letních prázdnin využívají na pokrytí pracovních potřeb brigádníků – typicky studentů středních škol, tj. mladistvých zaměstnanců, musí si být vědomi specifik zaměstnávání mladistvých zaměstnanců. V případě, kdy zaměstnavatel nahradí mladistvým zaměstnancem dovolenkujícího zaměstnance na směně, kde je plánovaná přestávka v práci po dvou hodinách ve výměře patnácti minut a následně po dalších třech hodinách na půl hodiny, bude porušovat zákoník práce, protože mladistvému zaměstnanci náleží přestávka v práci nejdéle po 4,5 hodinách a čerpaná musí být v celku (tj. 30 minut). Je proto třeba vždy pečlivě zhodnotit rozsah naplánovaných směn tak, aby se zaměstnavatel v dobré víře zbytečně nevystavil možným sankčním postihům.
Vedle přestávek v práci, které nespadají do pracovní doby, pak rozlišujeme ještě takové přestávky v práci, které jsou poskytovány zaměstnancům v nepřetržitých provozech, resp. v provozech, kde nemůže být práce přerušena. Jde-li o práce, které nemohou být přerušeny, musí být zaměstnanci i bez přerušení provozu nebo práce zajištěna přiměřená doba na oddech a jídlo. Vždy je však třeba dbát na fakt, že mladistvému zaměstnanci musí být přestávka na jídlo a oddech poskytnuta vždy. Tato doba se pak na rozdíl od předešlé podoby přestávky v práci do pracovní doby již započítává a zaměstnanci za ni tak náleží plná odměna. V obou případech přestávek je pak zakázáno, aby byly časově zařazeny na začátek nebo konec směny. K odchylné úpravě nemůže dojít ani po dohodě s odborovou organizací v kolektivní smlouvě a na základě individuálního ujednání s každým zaměstnancem.
NahoruBezpečnostní přestávka v práci
Specifickou podobou přestávky v práci je pak tzv. bezpečnostní přestávka v práci. Tu nemají povinnost poskytovat všichni zaměstnavatelé, nýbrž pouze určitý okruh zaměstnavatelů. Bezpečnostní přestávka v práci se týká pouze zaměstnanců, kteří vykonávají profese s vysokou náročností na pozornost a soustředění (např. řidiči autobusu). Bezpečnostní přestávku pak musí zaměstnavatel započítávat do pracovní doby a zaměstnanec si ji tedy není povinen napracovávat.
NahoruPřestávka ke kojení
Kromě běžné přestávky v práci na jídlo a oddech a bezpečnostní přestávky v práci zná zákoník práce ještě další typ přestávky, která však není v praxi zaměstnavatelům příliš známá. Jde o přestávku ke kojení, na kterou má nárok každá…
